Kliknutím na název kapitoly se dostanete též do fotogalerie

1.den (pátek 3.6.) - let z Prahy a podvečer v Dublinu
Z Kutné Hory, resp. Čáslavi jedeme rychlíkem 684 do Prahy hl.n usazeni pohodlně v kupé 1.třídy. Sic na odjezdu s KH hl.n. máme 4 minuty dotace, ale díky svižné jízdě a vatě v jízdním rádu přijíždíme na pražské hlavní nádraží -2 minuty (v 11:55). Autobus Airport express (slovo express mi k autobusu moc nesedí) ve 12:05 tak v úplné pohodě stíháme a ve 12:45 vystupujeme u ruzyňského letiště. Náš dostavník Aer Lingus jest plánován ve 14:50, a skutečně se tak stane s malým zpožděním okolo 10 minut. Zpáteční letenka vyšla na skoro 6 tisíc, což není úplně málo, ale stále se jedná o solidní poměr cena / výkon. Let proběhl zcela v klidu, vše na palubě bylo zpoplatněné, ale neva - malý „welcome drink“ jsme si zaplatili – Evinda Bayley’s a já Jamesona (za 5 Euro jeden). Tak. V Dublinu jsme přistáli zcela on-time v 16:20 místního času (-1 hodina) a po vyzvednutí zavazadel a vokázání občanky jsme po menších zmatcích odjeli za 7 E/ os v 17h do centra na Connolly street. Ubytování na dvě noci v hlavním městě Irska jsem zajistil v B&B (Bed and Breakfast) Clifden house na ulici Great Denmark st. Ubytování jsme měli až ve 3 podlaží v celkem útulném pokoji se 2 postelemi za 65 E / noc (na Dublin jedna z lepších cen). Večer jsme se šli projít „do vsi“, a to okolo Mountjoy square park a ulicí Lower gardiner do centra. Po Talbot street jdeme okolo sochy spisovatele Jamese Joyce směrem k „The Spire“, což je jehla vysoká 121 metrů. Zajímavá stavba, k okolní konzervativní zástavbě jakoby v protikladu, ale jak známo, ty se dost často doplňují … Pak přejdeme řeku Liffey a hurá do čtvrti Temple bar na pintu Guinesse ! Ve stejnojmenném podniku bylo nacpáno, takže kupuji malé a velké pivo a venku si vychutnáváme pohodovou podvečerní atmosféru města. Na pozdní večeři jsme si zašli do nedaleké indické restaurace, ale že bychom byli nějak nadšeni, to nikoliv – jídlo bylo dost kořeněné až pálivé, já to zvládnul, ale Evě jsem musel trochu pomoci, aby si zachovala tvář ha ha. Pak jsme se pomalu vrátili na ubytování a cestou nakoupili proviant na zítřejší celodenní výlet do údolí Glendalough.

2.den (sobora 4.6.) - výlet do údolí Glendalough
Ráno musíme vstávat trochu dříve (asi v 6:15), páč vlak ze stanice Dublin Connolly jede už v 7:32. Včera jsme si cestu na nádraží trochu natrénovali, ale přesto jsme (tedy spíš já ha ha) si trochu zašli. Cesta moderní třívozovou jednotkou řady 22000 do stanice Rathdrum trvala hodinu dvacet minut a zpáteční lupen pro Evu vyšel na 16 Euro (já měl čertovský lístek zvaný FIP ha ha). Rychlost hlavně v příměstském úseku byla celkem nízká, občas byl hezký výhled na moře. Na stanici Rathdrum chytáme mikrobus s příjemnou řidičkou do údolí Glendalough (6 E za zpáteční jízdu) a v 9:15 jsme na místě. Posečkáme čtvrthodinku do otevření návštěvnického centra a po uzmutí mapky jdeme na špacír. K dolnímu jezeru se jde přes hřbitov se známou okrouhlou věží a kostelem Sv.Kevina, docela působivé. Pohodovou cestou se dostáváme k hornímu, podstatně většímu jezeru a po menším restu je čas vyrazit trochu výše – na modrý okruh jižně od jezera. Široká cesta vede strmě okolo vodopádů Poulanas a na rozcestí se z ní stává stezka vedoucí hustým lesem strmě nahoru. Po výstupu z lesa jsme na náhorní plošině asi 250 metrů nad hladinou horního jezera a výhled je vskutku nádherný ! V klidu si projdeme celý modrý okruh, kocháme se, prostě pohoda. Druhá část vedla jižně lesem a po napojení na oranžovou značku pokračujeme východní směrem nad k vesnici Laragh. V jednom místě je výhled na celý areál okolo věže, taky dobrý. O půl třetí jsme konečně dorazili co centra a v hospodě zvané Lynham’s of Laragh šli na pozdní oběd – dali jsme si lososa s bramborami, mrkví a jakousi omáčkou, docela dobré (za 11 E). A já byl dost vysušený, takže jsem to spravil dvěmi piwsonama značky Carlsberg. Po silnici jsme dorazili před půl pátou k centru a jelikož do odvozu zpět do městečka Rathdrum v 18:00 zbývala hodina a půl, dali jsme relax. Nachodili jsme celkem asi 17 km, čili zasloužený. Zpátky jsme jeli ve stejné sestavě jako tam, čili my + 3 Němky, řidička opět čile konverzovala a my se snažili odpovídat (ha ha). V Rathdrum jsme měli hodinu do odjezdu vlaku, tak jsme zašli na večeři do jednoho trochu nóbl podniku, no poměr cena / výkon nic moc, snad jen zaujal slovensky (pro nás) mluvící číšník. Vlak v 19:32 byl tvořen příměstskou jednotkou řady 2700, která byla znatelně méně pohodlnější než IC DMU 22000 (logicky že). V Dublinu jsme opustili vlak již na stanici Tara Street a po menším nákupu se pomalu došourali na ubutování. Po tak hezkém dni v krásném prostředí údolí Glendalough se usínalo jedna báseň !

3.den (neděle 5.6.) - cesta z Dublinu do Westportu
A jede se na západ ! Ráno si objednáváme evropskou snídani (za 6 E), jídelna je v přízemí pod úrovní ulice, prostě dublinská klasika. Vlak do Westportu nám jede až ve 13:30, takže máme fůru času. Po půl desáté jdeme z hotelu na Abbey street, abychom se svezli 5 zastávek na nádraží Heuston. Bohužel se mi povedlo vzít sebou i klíč od pokoje, takže si ze zastávky tramvaje dávám repete k hotelu, no celkem 20 minut pohodové procházky mi nevadilo (ha ha). V 11 hodin jsme na nádraží, kupujeme jízdenku (35 E, za 260 km jakž takž ujde), dáváme si zavazadla do úschovy a jdeme se na 2 hodiny projít směrem ke katedrále Sv. Patrika. Okolí nádraží Heuston má industriální charakter, hned vedle se nachází pivovar Guiness. Domy v okolí jsou občas dost zanedbané a sem tam potkáváme pár divných týpků, nicméně čím blíže ke katedrále, tím je situace lepší. Je docela chladno, takže si v jednom podniku na Patrick street kupujeme čaj a chvilku posedíme v parku u Sv.Patrika. Dále jdeme severním směrem k řece Liffey a po severním nábřeží pomalu na stanici. Cestou zkouším ve dvou obchodem poptat redukci na zásuvku (dovezená nefachčí), ale bez úspěchu.Po vyzvednutí bagáže chvilku čekáme na vyhlášení nástupiště při vlak 13:30 do Westportu, což se ve 13:10 stane. Máme tak plno času na výběr místa – bereme dvě dvojky naproti sobě, aby každý měl jízdu po směru u okna (ha ha) v prvním voze 3-vozové jednotky 22000, vlak byl složen ze dvou vozidel této řady. Výjezd ze stanice byl pomalý rychlostí 20 mil za hodinu (= 32 km/h), ale po najetí na 4-kolejný úsek u stanice Cherry Orchard se rychlost zvedla na odhadem 90 mph (= 144 km/h). Za stanicí Hazelhatch je „jenom“ dvoukolejka, ale rychlost neklesla. Sledovali jsme typickou venkovskou krajinu, všude samá zeleň – pastviny, hájky, sem tam malý kousek lesa, i přes podmračené počasí to bylo hezké. Náš vůz byl obsazen zpočátku velmi slabě, z Dublinu asi 10 ks, ale čím blíže za západ, tím více zákaznictva. V Portalingtonu jsme přesně ve 14:17 odbočili z hlavní tratě Dublin – Cork na jednokolejku směr Galway / Westportu s rychlostí 70 mph (112 km/h). První město poté bylo Tullamore, známé výrobnou whisky značky Tullamore Dew. Cesta odsejpala, počasí se lepšilo, sem tam byla vidět i modrá obloha, k tomu ještě piwson, co víc si přát ! Stanice Athlone 15:05/07 – zde se rozdělují směry na Galway a Westport, do našeho vozu přistoupila skupinka mladších dam a jala se konzumovat různé alkoholické nápoje – zábava byla trochu hlučnější, ale ještě to šlo. Pak konečně přijel vozík s občerstvením, dal jsem si Jamesona a Eva chtěla sendvič, ale spletla to na toast a obsluha koukala jak puk (ha ha) ! Zastavujeme ve stanicích zvučných jmen Castlerea, Ballyhaunis, Claremorris – pár lidí ven, pár dovnitř, venkov, ale moc hezký ! Dokonce jsme z posledních dvou odjeli s malým náskokem 2-3 minut, divné …A je tady Manulla Junction 16:33 – přesup na pendl do Balliny. Nástupiště je zajímavé tím, že slouží pouze pro přestup a nedá se z něj legálně odejít, v JŘ je patřičná poznámka. Do Westportu dorážíme v 16:55 s náskokem 5 minut, ke konci trasy je (logicky) trochu navatováno ! Městečko (5 500 obyvatel) nás vítá vydatným deštěm, chvilku čekáme a pak s deštníkem jdeme okolo centra na naše ubytování v B&B Aillmore v části Knockranny. To je klidná čtvrť severovýchodně od centra, z nádraží nám cesta trvala skoro půl hodiny, ale neva, klidné prostředí vyvažuje polohu trochu bokem. Paní nás mile vítá a ukazuje hezký pokoj v prvním podlaží – o dost lepší než byl v Dublinu. Navečer zajdu ještě sám do městečka na omrk (z B&B 12 minut rychlé chůze) a zda náhodou neseženu adaptér a také že jo, za 5 E v obchodě se vším možným ! Za odměnu si dopřeji jednoho točeného Guinnesse, je os dost levnější než v Dublinu (za 3,5 E). Městečko je pěkné, v centru jsou domky jak ze škatulky a teče tam řeka Carrowbeg.

4.den (pondělí 6.6.) - výšlap na horu Sv.Patrika
Další hlavní bod výletu je výšlap na horu svatého Patrika (irsky Croagh Patrick). Vrchol je ve výšce 764 metrů nad mořem a převýšení skoro to samé, neb městečko Murrisk odkud se začíná leží ve výšce tak 10-15 mnm. Nejprve si ale v 8h dopřejeme vydatnou snídani v jídelně našeho B&B, včera jsme si objednali vajíčka a ovoce s jogurtem pro Evu a já klasickou Irskou snídani. Autobusové spojení z Westportu do Murrisku sice funguje v pracovní dny, ale dnešní pondělí je státní svátek (Bank Holiday), takže musíme jet taxíkem. V informačním centru nám ochotně domlouvají odvoz, první taxíkář se nám po minutě dvou jízdy omluví, že musí nutně na letiště „Knock“ 45 km od Westportu, tak nás předá kolegovy. V 10:45 jsme na místě, cesta trvající 15 minut stála též 15 E, co se dá dělat … Tak a jde se na věc ! Docela fučí, tak si Eva na moje doporučení koupí ve stánku na začátku cesty alespoň kšiltovku a půjčí za jedno éčko hůl. Cesta je zpočátku snadná, pomalu se stoupá podél potůčku mezi pastvinami, ale po 20 minutách začíná větší záhul a cesta vede nahoru na bohu hory na hřeben ve výšce okolo 500 metrů. Dohodli jsme se, že každý půjde svým tempem a vždycky po 1 hodině posečkám. Otevírají se výhledy do okolí krajiny, i přes všelijaké počasí je vidět dost daleko. Ve 12:40 začínáme finální výstup, cesta je opravdu strmá, v jednu chvíli mám malou obavu jak do zvládneme dolů zatr patr ! Nahoru jsme dorazili ve 13:20 a bohužel jsme toho mnoho neviděli, neb vrchol byl zahalen oblačností. Prohlédli jsme si alespoň okolí místa, kde podle pověsti trávil půst Sv.Patrik, kapličku a toť vše. Dopřál vsem si vrcholového piwsona, ten vždycky po takovém výkonu chutná obzvlášť výtečně ! Za 20 minut jsme to otočili a opatrně sestupovali dolů. Cestou jsme potkali několik lidí, kteří už byli nahoře podruhé nebo dokonce potřetí, protože trénovali na vytrvalostní závod v počtu zdolání hory. Teda nám jeden výšlap stačil a dost dobře si nedovedu představit repete (ha ha). Počasí se zhoršovalo a na poslední 1 cesty začalo pršet, takže jsme vzali za vděk kavárnou v návštěvnickém centru a trochu si při čaji oddechli. Zpátky jsme stopovali a měli úspěch, čekali jsme ani ne 20 minut, jeden z „multizdolávačů“ se právě vracel do Westportu, tak nás svezl a v 17h jsme byli v centru. Protože Eva byla dost unavená, tak šla na pokoj, já si ještě zašel do pizzerie na Castlebar street. Dal jsem si dvojku červeného a speciální pizzu podniku, celkem za asi 16 E. Při návratu na B&B Aillmore se oblačnost protrhala a vykoukla i hora Sv.Patrika v podvečerním slunci – hezký to závěr dne !

5.den (úterý 7.6.) - cesta z Westportu přes Galway na Aranské ostrovy
Dnešní den bude cestovní, neb je v plánu trasa Westport – Galway – Rossaveel – Kilronan na ostrově Inismore. Po opět opulentní snídani se loučíme s paní domácí a jdeme na autobus. Osobně cestování autobusem na větší vzdálenosti (hodinu a více) moc nemusím, vadí mi hlavně prakticky povinné sezení na jednom místě bez možnosti se projít a vůbec malý prostor ve vozidle, ale na této trase to vlakem bohužel skoro nejde. Muselo by se jet zpět na Dublin do Athlone a zde přestoupit na Galway, cesta by tak zabrala asi 4 hodiny místo 2:05 hromadným gumokovem. Koleje z Westportu do Galway ale skoro přímo vedou, a to ze stanice Claremorris přes Tuam do Athenry, bohužel od poloviny 90.let nepoužívané nákladní dopravou, osobní skončila v druhé polovině 70. let. Nicméně se blízká na lepší časy a je v plánu obnovit osobní i nákladní dopravu v rámci projektu Western Rail Corridor (http://www.westontrack.com). V 9:20 přijede autobus společnosti Bus Éirean a za 16, 50 E / ks si kupujeme od řidiče lupeny. Zpočátku jede pouze pár lidí, sem tam někdo zamává na vůz na kraji silnice a na příjezdu do Ballinrobe je asi 15 lidí. Zde je malá pauza, většina vystoupí, řidič si odskočí do krámku na malé občerstvení, prostě venkovská pohoda. Střídavě si čtu a koukám po okolí, cesta tak relativně odsejpá. Čím blíže ke Galway, tím více zákaznictva i hustšího provozu na silnicích. Do cíle dojíždíme v 11:45 se sekyrou 15 minut, což nám ale vůbec neva, mále čas až do 17:15. Jdeme si vyzvednout jízdenky na loď a druhý bus společnosti Aran Island Ferries, se kterou pojedeme a poplujeme na ostrov Inismore. V kanceláři na ulici Queen street nám ochotná paní nechává zavazadla a máme tak skoro 5 hodin na prohlídku města a oběd. Ten si dáváme v nedaleké restauraci Venezia nebo tak nějak, a sice dobré těstoviny a Evinda si dokonce dala přeslazený zákusek (ha ha). Pak zajdeme do přístavu na Dock street, ale déšť nás vyžene do hospody McGinn’s na pintu Guinnesse a kávu. V útulném podniku strávíme klidnou pohodovou hodinku … Po vyčasení si projdeme historické uličky centra, nakoukneme do katedrály Sv. Mikuláše o po High street jdeme na náměstí Eyre, kde si dáme malý rozchod. Před 5 hodinou odpolední vyzvedneme zavazadla a v 17:15 odjedeme celkem plným „doubledeckrem“ neboli patrovým autobusem do přístavu Rossaveel a přestoupíme na ještě plnější loď s odplutím v 18:30. Plavba trvala 50 minut a bylo to fakt žrádlo ! Sice docela fučelo, ale jako jedni z mála jsme trávili čas na horní otevřené palubě a dobře jsme udělali. Prvních 10 minut bylo v klidu a pak začala neklidná plavba, loď se houpala ze strany na stranu jak opilý námořník. V polovině cesty náklony dosahovali snad 30 stupňů, ale nám to až tolik nevadilo, brali jsme to s úsměvem sportovně. V 19:20 jsme šli dolů pro zavazadla a viděli pár mladíků, kterým bylo zjevně blivno (ha ha). Městečko Kilronan nás uvítalo pohodovou ostrovní atmosférou, k tomu čerstvý mořský vzduch, tady se nám bude líbit ! Ubytování jsem zabookoval v B&B Clifden house asi 10 minut od přístavu, pan domácí dorazil asi 5 minut po nás a vřele nás uvítal. Vyfasovali jsme hezký pokoj v přízemí, opět plná spokojenost. Po vypakování jsem si sám zašel vedle do hospůdky na večeři, Evinda byla z plavby trochu unavená a tak odpočívala na pokoji. Jeden ze dvou číšníků byl Čech od Pardubic, který je již 5 let v Irsku, z toho 3 měsíce na Inismore, tak jsem si s ním trochu popovídal.

6.den (středa 8.6.) - výlet po ostrově Inishmore
Celý den na ostrově Inishmore ! Rána jsou v podnicích typu B&B dost podobná, po 8h máme opět opulentní snídani a pak se v klidu a pohodě vyexpedujeme na celodenní výlet. Máme v plánu špacír po severní cestě z Kilronanu do Kilmurvey a obhlídku staré pevnosti Dún Aonghasa. Nejprve si zajdeme do infocentra pro mapku, jako všude jinde je obsluha příjemná a pohodové – když o tom tak dumám, tak lidé se ve většině zemí na západ od nás chovají k sobě lépe než na východě … Zprvu si trochu zajdeme, ale nic velkého, za chvíli jsme na správné cestě. Počasí je proměnlivé, slunečný svit střídají přeháňky, zažili jsme jich asi 5. Je docela i větrno, hold ostrov v Atlantiku je znát – přesto si ale cestu užíváme, výhledy na moře jsou pro nás suchozemce velmi zajímavé. Silnice je ohraničená kamennými zdmi, stejně tak jsou rozdělené jednotlivé pozemky. Na místě zvaném Port Chorrúch mají být vidět tuleni, ale prd. O půl druhé jsme v Kilmurvey a dáváme si v bufíku / kavárně polévku. Cesta k pevnosti vede přes infocentra a po zaplacení 2E jdeme mírným stoupáním do vlastní pevnosti. Dún Aonghasa je neznámější (pre) historická památka Aranských ostrovů, základní část byla postavena ve 2.století před Kristem a později rozšířena až na 3 hradební okruhy. A co je ještě zajímavé, západní část je přímo na okraji útesu vysokého skoro 100 metrů bez jakékoliv zábrany, takže návštěvníci opatrně lezou po čtyřech podívat se na moře z takové výšky ! Také jsem pořídil pár „okrajových“ fotek, ale chovali jsme se v rámci možností bezpečně, opravdu. Toto místo na nás opravdu silně zapůsobilo, kombinace polohy a historického významu byla opravdu silná. Na cestu zpátky jsme se rozdělili – Eva se chtěla projet drožkou s odjezdem v 16h, ale mě se nechtělo hodinu čekat a nějak mě to ani nelákalo, tak jsem šel po jižní cestě zpět pěšky. Polní cesta vezla mezi kamennými zdmi přes osadu Gort na gCapall (hezký název ha ha) a výhledy opět stály za to, v pozadí mi dávala adios pevnost. Cestou ke Kilronanu jsem potkal pouze 2 lidi, a pak se zašel asi 20 minut na jih podívat se ještě na jednu památku, a to Dún Dúchathair neboli Černou pevnost. Celkem nic moc, z mírného odstupu byla vidět pouze jedna okrouhlá hradba, ovšem výhled z útesu opět epesní. Výška byla asi 60 metrů a dole nebylo jen a pouze moře jakou u první pevnosti, ale plno skalisek. Před 6 hodinou jsem dorazil na náš B&B a po menším odpočinku jsme zašli na večeři do hospody Joe Watty’s, co jsem byl včera. Cena jídel za makrelový salát (7 E) pro Evu a Irish Stew (13 E, irská klasika – brambory, jehněčí a zelenina v omáčce) po mě nebyla nejmenší, ale po tak hezkém dnu nemá cenu počítat každé éčko. Popovídali jsme si o zpáteční cestě, oba jsme byli spokojeni, takže pohoda. Jo a v hospodě nebyl ten Čech, byť včera říkal ať přijdeme dnes oba, možná mu začínala směna později. Sem si dal ještě obligátního Guinnesse a to se pak panečku usínalo !

7.den (čtvrtek 9.6.) - cesta z Kilronanu do Dublinu přes Galway a Limerick
Předposlední den naší dovolené … Loď nám odplouvá v 8:15, takže snídani máme dřív v 7:30 a tentokrát to bylo docela zklamání. Dali jsme si vajíčka na toastu, ale dostali jsme šlehaná vejce rádoby vařená v mikrovlnce, docela bliv. Ale nevadí, to jsou malé věci (ha ha). Plavba do přístavu Rossaveel byla tentokrát klidnější a bylo nám i trochu smutno, že opouštíme tak hezké místo. Naposledy jsme si prohlédli kontury ostrova Inishmore a spatřili i obrysy pevnosti Dún Aonghasa. V 9:10 nám jede gumokov do Galway, tentokrát to je dost nepohodlný mikrobus pro cca 25 ks, no 3 hodina se ještě dá vydržet. Cestu vlakem do Dublinu jsem vymyslet s malou zajížďkou přes Limerick – spojení s městem Galway bylo obnoveno v roce 30.března 2010 po 34 letech bez osobní dopravy v úseku Athenry - Ennis. Železnice v relaci Galway – Limerick to ale moc jednoduché nemá, délka kolejí je větší než souběžná silnice dálničního typu, 6 párů vlaků má jízdní dobu okolo 2hodin, cesta autem trvá pouze cca 1:20 minut … Dle posledních zpráv (květen 2011) se zatím nedaří dosáhnout projektovaného počtu cestujících v hodnotě 8000 za měsíc, skutečný počet kolísá okolo 4500. Do odjezdu vlaku ve 12.10 máme přes 2h času, takže si dáváme opožděnou snídani, já klasickou „full irish“, Evinda cereálie s ovocem v jogurtu. Jízdenka do Limerick vyšla na drahých 20 E, dvouvozové jednotka řady 2700 byla až do Enissu poloprázdná (okolo 15 ks na palubě). Traťová rychlost v úseku Athenry – Ennis je 60 mph (96 km/h) s občasným omezení na 50 nebo 40 mph přes přejezdy. V Gortu přistoupil starší pán a když mě viděl jak fotografuji, tak zapředl hovor. Měl to asi trochu pomotané, neb začal s politikou a postupně došel k tomu, že Hitler nečinil až tak zle, takže jsem od něj raději odešel. V Limericku jsem původně plánoval větší pauzu, ale Evě se moc do města nechtělo a mě popravdě už také ne, takže jsem koupil jízdenku na další segment a málem mi upadla brada. 50 E za 198 km je slušná pálka – zpáteční sice stojí „jen“ 58 E, ale ta nám byla platná jak mrtvému zimník (ha ha). No nic, ve 14:55 jsme odjeli pendlem (opět řadou 2700) na stanici Limerick Junction a za 10 minut přestoupili na vlak Cork – Dublin s odjezdem v 15:35. Ten byl v moderním konzistu řídící vůz + 7 vozů Mark4 + lokomotiva řady 201. Většinu trasy jsme to uháněli 90-100 mph (144 – 160 km/h), jen před Dublinem jsme se šourali za nějakým jiným vlakem. Ve vestibulu vozů Mark4 je schematická mapa, kde LED diody ukazují aktuální pozici na trase Cork – Dublin. Při focení této zajímavosti si mě všiml pan …, konzultant železniční dopravy a současně též velký fanda, takže jsme strávili (tedy hlavně já) příjemnou hodinku povídáním a prohlížením jeho fotografií z celého světa. Co mě docela překvapilo a snad i potěšilo bylo jeho hodnocení Českých Drah, oceňoval nabídku spojení, tarif a přestupy, výtka byla (logicky) ke staršímu vozovému parku. Do Dublinu jsme dorazili i přes courání před městem s náskokem 5 minut v 17:15 a za pár minut chytli autobus 748 na letiště. Pomalá cesta přes centrum trvala 50 minut, o půl sedmé jsme se ubytovali v hotelu Clarion 5 minut od terminálu. Konstatovali jsme, že „už to není ono“; inu každá cesta začíná i končí a nám už zbývalo jenom přespat a ráno se vyexpedovat na letiště.

8.den (pátek 10.6.) - letiště Dublin
Odlet v 10:45 znamenal dost času na klidnou snídani na pokoji a zabalení se. V 9h jsme na terminálu 2 a po odbavení kupuji v bezcelní zóně pár piv a trochu šnapsu kolegům do práce a domů. Pak jdeme na posledního Guinnesse a Bayley’s do jednoho z barů a zhodnotíme, že se výlet opravdu povedl ! V letadle jsme měli opět štěstí na volnou trojku, takže máme sdostatek prostoru. V Praze jsme přistáli včas a již ve 14:34 stihli autobus na hlavní nádraží. Tentokrát cesta trvala déle kvůli velké hustotě provozu až v 15:15 jsme vystoupili před Fantovou budovou. V 15:39 jsme odjeli EC 175 s přestupem v Kolíně do Kutné Hory a Čáslavi a tím vše skončilo.

Zpět na hlavní stranu Irko 2011