1.7. Cesta autem Kutná Hora (cca 8:00) – Mnichov (12:50) s malou pauzou v Rudné u Prahy. Odlet v 15:45 směr
Dubaj včas. Služby společnosti Emirates v Airbusu 330-200 jsou velmi dobré, jen místa na nohy je málo.
2.7. Přestup v Dubaji (23:45 – 2:35), dále 10-ti hodinový let pohodlnějším A 340-600 do Ósaky (Kansai
aeroport) a přílet v 17:20 včas. Po vyplnění imigration a custom papírů cesta vlakem Haruka express 46 km,
32 min. do Tenoji, poté 4 stanice metrem na místo ubytování (Weekly mansion Osaka, 3 noci). První pohled na
Japonsko cestou vlakem byl velmi zajímavý, husté osídlení okolo tratě ze začátku střídají malé rýžové
políčka které postupně vystřídá souvislá zástavba.
3.7. Spaní do 11:00, pak jedeme metrem na stanici JR Ósaka Umeda vyzvednou JR pass (výměna za Exchange
Order zakoupený v ČR). Pak cesta JR s-bahnem „Loop Line“ k Ósackému hradu. Ten založil Hidejoši Tojotomi,
předchůdce šóguna Tokugawy. Z venky vypadá hrad historicky, ale vevnitř to je moderna. Pak jdeme pěšmo před
Umedu k mrakodrapu Vysuté Zahrady (Floating Gardens) a výtahem za 700 Y jedeme do výšky 173 m. Stmívá se a
přechod den – noc je velmi hezký.
4.7. Kvůli časovému posunu 7 hodin nemůžeme moc spát, já jsem zabral jen na cca hodinku a tak po
převalování ve 4h rozsvícíme a po malé snídani jdeme na jeden z prvních vlaků Loop Line, které zahajuje
provoz po 5h. Na Shin Ósaka chytáme první Hikari do Nagoye. První seznámení s rychlovlakem Shinkanzen je
úchvatné, jízda je velmi rychlá (cca 250 km/h) a pohodlná. Sedadla jsou možná trochu užší, ale místa na nohy
je velmi, velmi mnoho. V Nagoye malá prohlídka města , pár památek a poté jedeme do Iseši na śintoistickou
svatyni. Docela zajímavé, ale dost prší. Pak jedeme s dvěma přestupy do Nary plné chrámů a svatyň okolo
kterých se promenádují ochočení jeleni sika škemrající o pamlsky.
5.7. Vlakem Hikari RailStar jedeme do Hirošimi. Z nádraží k Atomic Bomb Domu využijeme tramvaj, vyjma
Nagasaki a jedné linky v Tokyu tento dopravní prostředek v Japonsku rozšířen moc není. Atomic Bomb Dome je
pozůstatek průmyslového paláce dle návrhu českého architekta Jana Letzla. Atomová bomba explodovala 500 m
jihovýchodně a 2 km vysoko. Po prohlédnutí mírového parku se okolo hradu vracíme na nádraží a dalším Hikari
jedeme do Fukuoky (Hakaty). 2x se objeví ve vlaku hláška o rychlosti – 285 km/h. Nocleh máme 3x v hostelu –
nejlevnější ubytování, ale velmi spartánské. Aspoň mají 4 počítače s i-netem zadarmo.
6.7. Chceme jet na sopku Aso, ale počasí je cestou na jih čím dál horší – mohutné proudy deště. V Kumamotu,
kde máme přestupovat na Kjůšů central railway je hotové dopuštění a vlaky mají 30-60 minut zpoždění. Večer
na netu zjistím, že je to díky Tajfunu který postupuje od Okinawy ke Kjůšů. Tak to otáčíme a přes Huis Ten
Bosch (napodobenina holandkého městečka) jedeme do Nagasaki. Krátkou prohlídku města znepříjemňuje opět
déšť. Večer v Fukuoce nakupuji objektiv ZD 14-54 za cca 9 700 Kč v přepočtu, u nás stojí 16 500.
7.7. Prohlídka Fukuoky, míříme k věži slibující výhledy, ale ta je v rekonstrukci. Po odpoledním odpočinku
jdu do hospody vedle hostelu nas jídlo a pár piv, atmosféra je výborná a mladí manželé (?) mne zvou ke stolu
na saké.
8.7. Opět přes Hirošimu jedeme na ostrov Mijadžima. Loď provozují JR, takže nám zde platí railpass. Zde je
mj. slavná brána – plovoucí tórie a spousta dalších památek. Po krátkém špacíru parkem jedeme zpět a dalším
vlakem Hikari do bývalého hlavního města (do r.1868) – do Kjóta. Jednu noc máme v hotelu station Kjóto 4
minuty chůze. Nejvyšší pagoda v Japonsku (Toji) je už bohužel zavřená. Hlavní prohlídku města máme v den
odletu 17.7.
9.7. Expresem Thunderbird jedeme přes Toyamu (krátká prohlídka parku s hradem) do Iajetsu a Nagana. V městé
zimní olympijády 1998 máme 2 noci v celkem luxusním a přitom levném hotelu Comfort Nagano s i-netem a
snídaní zadara. Večer se stavíme v minihospůdce na piv a paní obsluhující nám dokonce zapěje jednu píseň v
rámci karaoke. Ha ha ha.
10.7. Aubusem po úzké silnici jedeme na sever na špacír do hor (Togakushi). U šintoistické svatyně
vystupujeme a bohužel opět prší, takže jdeme kratší verzi okolo 2 jezer, cca hodinu. Odpoledne cestou zpět
vystupujeme u chrámu Zenkoji, který nenáleží žádné sektě ani církvi a je otevřen lidem různého vyznání.
11.7. Nagano Šinkanzenem jedeme přes Omyju (předměstí Tokya) do Morioky (Tohoku šinkanzen) a Tazawaka
(Akita Šinkanzen). Jezero Tazawa je nejhlubší jezero v Japonsku, 432 metrů a vzniklo sopečnou činností. Z
nádraží musíme 12 minut autobusem a pak nás do penziónu „That souds good“ vezme majitel autem. Máme 2 nici v
polojaponském/poloevropském pokoji, dále je velmi zajímavá restaurace/klub věnovaný Jazzové hudbě, která zní
celý den. Koupela je jen jedna, ale s malým bazénem ve tvaru piana a horkým pramenem. Dát si při koupeli
jedno studené pivko je velmi hezký a osvěžující zážitek !
12.7. Jezero má 20 km v obvodu, my si dáme polovic a zpět jedeme lodí. Po návratu si dávám opět koupel a
večer repete. Ve 20h se majitel hrající na piano a bicí sešel v restauraci/klubu s dalšími hudebníky na
zkoušku trvající necelé 2h. Kombinace jazzu a japonského popu díky pár pivům zněla velmi dobře, přičemž nám
kytarista velmi děkoval, že jsme si je poslechli.
13.7. Opět jedeme autem a autobusem na nádraží Tazawako a Akita/Tohoku Šinkanzenem do Tokya. Vystupujeme na
Uenu a trasou Yamanoto jedeme na nádraží Ikebukuro. Tady máme 3 noci v „byznyz“ hotelu (levnější typ hotelu,
ale s vlastní koupenou/televizí/ledničkou) 8 minut pěšmo od nádraží. Odpoledne prošmejdíme „elektrické
město“ Akihabaru plné krámků s elektronikou a fototechnikou a poté následuje Tokyjská věž. Je to
napodobenina Eifelovy věže v Paříži vysoká 333 metrů, dvě místa vyhlídky jsou ve 150 m a 250 m. Obdobně jako
v Ósace jsme tady při soumraku.
14.7. Přes park u císařského paláce jdeme do Ginzy. V sobotu je hlavní ulice této luxusní čtvrti uzavřená
pro silniční provoz. Pak následuje přesun do Šibuji se sochou pejska Hačikó, který čekával pána udájně ještě
10 let po jeho smrti. Večer prosmejčíme noční Ikebukuro plné hospod a klubů. Docela komický pohled je na
naháněče do erotických klubů v oblecích s deštníky a gumakama, protože opět prší (vlasně +- celý den) v
důsledku blížícího se tajfunu.
15.7. Původní plán byl výstup na Fuji, ale počasí tomu nepřeje a tak jedeme do Yokohamy. Zde je nejvyšší
výhlední místo (272 m) v Japonsku v mrakodrapu Landmark buiding. Při pobytu nahoře se kupodivu rozjasňuje a
tak je z původního bíla všede aspoň něco vidět. Pak jedeme opět do Akihabary nakoupit pár notebooků a jeden
foťák (Oly E-500). Personál v Soft mapu je ochotný, ale pomalý až to není hezký a tak se nákup trvající
téměŕ 2h stává poměrně vyčerpávajícím. Po krátkém restu jedeme na prohlídku večerního východního Šindžuku.
Zde je více podniků a hodpod než v Ikebukuru. Zajímavá je čtvrť úzkých uliček plná jen a pouze barů o
obvyklé velikosti několika židlí či stolků. V jednom si dáváme 2 pivka, přičemž majitel nám za pohled Kutné
Hory sníží „table charge“ o více než polovinu.
16.7. Kodamou jedeme do Shin-Fuji, zda-li nebude náhodou vidět hora Fuji, ale prd, takže po půlhodinové
pauze zde pokračujeme další Kodamou do Kyota. Zde máme jednu noc opět ve stejném hotelu jako 8.7. , ovšem v
místnosti japonského stylu. Po krátkém odpočinku jdeme „do vsi“ a je nám divné, že se všude hemží plno lidu,
mnozí v tradičních kimonech. Je to tím, že je největší svátek ve městě, Gion Matsuri ! Lidé si užívají,
všude plno stánků s občerstvením a po hlavní ulici jde okolo 21hod. průvod s naboženskými relikviemi. Jak
noc postupuje, množí se odpad v ulicích a před půlnocí vše končí.
17.7. Podlední den v Japonsku. V 10 hod. opouštíme hotel, kde nám nechají batohy do 15 hod. a jdeme opět do
města. Stavnost pokračuje a hlavní hřeb jsou obrovnské alegorické vozy pomalu se sunoucí ulicemi. Vše se
děje za zvuku dzinkavé monotóní hudby. Pak jdeme k císařskému paláci, ale na vstup již není peněz, tak jej
alespoň parkem obejdeme a zpět jdeme kolem řeky. V 15:45 jedeme na letiště Kansai, kde máme plno času do
odletu v 23:15.
18.7. Přestup v Dubaji 4:45 – 8.35 a do Mnichova přilétáme krátce po 13 hodině. V 16:46 jedeme rychlíkem do
Prahy, který díky přímým vozům z Norimberka má ze Schwandorfu 35 minut dotace. R 375 Pannonia naštěstí čeká
a půl hodiny po půlnoci jsem v KH.