Ráno se probouzím s otázkou, vyjde výšlap na Mt. Fuji či nikoliv ? Při pohledu z okna to příliš optimisticky nevypadá, ale neleníme a v 10h odjíždíme autobusem od nádraží do "Kawaguchiko 5th Station", odkud začíná "Yoshidaguchi Trail". Bohužel jsme zde několik dnů před oficiálním zahájením sezóny, což má jednu velkou nevýhodu, a to omezený počet autobusových spojů na pouhé 4 páry. První jede až v 10h, opačně poslední spoj od 5.stanice vyjíždí už před 16h, takže zpět budeme muset buď stopem nebo taxálem. Výšlap mimo sezónu má ale i svoji výhodu, počet lidí jdoucí na horu je neporovnatelně nižší než v plné sezóně.
Užitečné informace o výstupu jsou např. zde
Přehledná mapka ve formátu pdf je zde
Před nádražím stojí i hysterický autobus pro obzírací jízdy:
Pátá stanice u konečné autobusu (2300 m.n.m).
A jde se na věc. Čeká nás téměř 1500 metrů převýšení.
Pod sedmou stanicí:
U osmé stanice:
A postupujeme výše a výše, počasí se začíná trochu zlepšovat.
Kousek pod vrcholem se mi malinko točí šiška, asi z nedostatku luftu. Jdeme poměrně svižně, tak zpomalím, BJ jde o trochu rychleji přede mnou. Začínají se otevírat i výhledy do okolí, ale zem je pod oblačností:
A jsme nahoře ! Doba potřebná na výstup po této stezce se udává 5 až 6 hodin, my to zvládli za 4:20 ! Nicméně nadmořská výška pro netrénovaného člověka je znát, ujdu 30 metrů a už se zadýchám jak silný kuřák ha ha.
Detail kráteru. Poslední erupce byla již před cca 300 lety, tak snad sopka ještě chvilku pospí než zmizíme ha ha.
Poslední foto u svatyně a můžeme vyrazit zpět, cesta dolů nám zabrala 3 hodiny.
Je nádherné pozdě odpolední / podvečerní počasí, všude klid a pohoda.
Cestou zpět dolů zhruba v polovině vzdálenosti potkáváme skupinu rozverných japonek, která s námi jela autobusem. Mají zajištěné ubytování u osmé stanice, ráno budou stávat brzy za tmy a z vrcholu koukat na východ slunce - to je u místních velmi oblíbené, kult bohyně slunce Amaterasu je i v dnešní hi-tech době stále patrný. Velmi se podivují, že jsme to zvládli nahoru tak rychle a uznale to oceňují; poté se s nimi ještě fotíme.
Poslední společné foto před západem slunce:
A jsme skoro dole u šesté stanice:
Chvíli poté sledujeme zajímavý odraz našich kontur od oblaků:
K páté stanici jdeme potemnělým liduprázdným lesem:
A zde nás čekalo nemilé překvapení - dopoledne zde bylo plno lidí, několik autobusů, prostě živo a nyní ani člověka a všechny obchůdky a občerstvení zavřené ! Čekal jsem, že zde bude alespoň pár lidí a možná i taxík, ale nikoliv. Je mlha a za chvíli bude tma, co teď ? Mám telefon na recepci našeho hotelu, pán nás instruoval, že v případě nesehnání odvozu zpět nechť zavoláme a sežene nám taxík, ale odkud zavolat ? Snažím se objevit telefon, když v tom vidíme přijíždět auto dělníků, co upravovali cesty. Stopuju a naštěstí staví - pochopí co chceme a vezou nás do Fujiyoshidy, což je město 7 minut jízdy vlakem¨od toho kde bydlíme. U nádraží se rozloučíme, uctivě děkujeme a za 15 minut jedeme vlakem do Kawaguchika, kam dorážíme okolo půl deváté.
Jsme moc rádi, že jsme dnešní výšlap celkem v pohodě zvládli ! Po večeři si jdu zarelaxovat do bazénku s horkou vodou. Nejdřív je nutné se vedle u sprchy důkladně umýt a až poté jít do vlastního bazénu, neboť ten neslouží k očistě těla, nýbrž duše. Voda je ale dost horká a v jednu chvíkli je mi do mdlob, tak toho po pár minutách raději nechám ha ha.
Pak jdu na počítadlo v přízemí na i-net, dávám si chlazené litrové pivko Baltika co jsem sušil ještě ze Sajůzu a je mi moc fajn.
Další den
Předchozí den
Zpět na stránku Dovolená 2008 - Rusko, Japonsko a Korea v červnu a červenci
Zpět na hlavní stránku