Část první - sobota 13.6. až úterý 16.6.
Let Praha - Frankfurt - Calgary, dále vozem přes Stettler do Edmontonu a vlakem do Vancouveru
Povídání bych
měl začít vlastně již 12.6., neboť vzhledem k odletu z Prahy v
sobotu v 6:00 hodin ráno jsem musel jet z Kutné Hory již
v pátek večer. Ve 22h jsem odjel taxálem do Kolína
a poté R 628 ve 22:26 do Prahy. Předposledními
"denními" spoji pražské MHD jsem dorazil na
letiště krátce po půlnoci. Čtyři hodinky času než
dorazili spolucestující ŠM a Pac jsem
trávil četbou, klimbáním a
procházením. Nakonec to nebylo tak hrozné jak jsem
čekal ... Po 4h ranní se scházím s pány
PaCem a ŠM a po necelé půlhodině jdeme na
odbavení. Let Praha - Frankfut byla taková "jednohubka"
trvající 55 minut, na
přestup máme přes 2,5 hodiny času, který
trávíme zevlováním po letišti.
Podmínky na focení byly dost "nic mnoho" (odlesky,
protislunce), tak zabírám alespoň jedno Jumbo a
náš Airbus 340-300:
Z Frankfurtu
odlétámé načas v 9:45 a čeká nás 9
hodin 40 minut letu do Calgary v provincii Alberta. Vše bylo v
pohodě, servis Lufthansy hodnotím jako velmi dobrý a v
11:15 místního času jsme s malým náskokem
přistáli v Calgary. Pasová a celní
prohlídka byla bez problémů, prohlídku města si
necháváme na poslední den před odletem a tak ve
12:30 odjíždíme vypůjčeným vozem Jeep do města Airdrie severním směrem. Ve Wallmarktu, což
je megachrám konzumu se stavujeme pro pití a malou
sváču - vzhledem k monstrózním rozměrům
košíku působí nákup tuze chudobně ha ha. Po
východu ven vidíme nedaleko první hodnotný vlak se 3 lokomotivami.
Z Airdrie jedeme do
provinčního parku Dry Island and Buffalo Jump. Prérie na
nás působí dojmem obrovského prostoru, obloha
vypadá že je velmi nízko; někdy je vidět i silnice 10,
možná až 15 km dopředu. Připadám si trochu jako v
emerickém filmu ha ha. Cestou k Buffalu Jumpu
přejíždíme koleje společnosti CN, tak jako
správní šotouši se na ně jdeme
podívat ha ha:
O provinčním parku Buffalo Jump se dá říci, že je to taková zmenšenina známeho Grand Canyonu:
Poté jsme dojeli do Stettleru (4500 obyvatel), kde jsme se ubytovali v motelu Heartland Lodge:
Měli jsme solidní
jednolůžkový a dvojlůžkový pokoj za přijatelných
143 dolarů celkem. Opět mi to připadalo jako z emerických filmů
... a působilo to trochu bůčkově, dojet si vozem pár metrů před
pokoj ha ha. Pak jsme šli na večeři do nedalekého KFC a
poté na menší omrk města. Z historického
nádraží společnosti Alberta Prairie Railway
vyjíždí histerické vlaky do 45 km
vzdáleného Big Valey. Bylo 19h a tak jsme chvilku
posečkali na příjezd vlaku, který byl
"schedulován" na 19:30. Dorazil smírným
náskokem v 19:20; "konzist" byl jakási párofka a 8
vozů:
Ještě jsem se nezmínil
jak je to s časovým posunem: provincie Alberta je vzhledem k
Evropě o 8 hodin "zpět" a tudíž ve 20 hodin
místního času, kdy se vracíme na motel jsme dost
unaveni, páč tělo hlásí 4 hodinu ráno.
Jinak dle prvního pohledu je Kanada celkem bůčkov
postavený na konzumu a ježdění autem kde se dá,
nicméně lidé jsou velmi vstřícní a
ochotní a vše berou jaksi s nadhledem a dobrou
náladou.
K vidění je dost obézních mužů i žen, což jistě
souvisí s životním stylem "chrámů konzumu" ...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V neděli jsme jeli do NP Elk,
kde žijí volně poslední bizoni a spousta
dalších zvířátek. Cestou jsme se stavili v
Meeting Creek, což je osada čítající 10 domů a
nádherně opravené nádražíčko:
Později jsem dohledal, že trať byla
zrušena pro nákladní dopravu v roce 1987,
osobní byla ukončena určitě podstatně dříve, odhaduji
první polovinu 60. let. Dále jsme
navštívili skanzen ukrajinské vesnice (3 km od NP
Elk), čítající 12 historických domů (opět
nádraží, hotel, kostel, obchod atd.). Vše bylo jak
z westernu, moc hezké a v každé stavbě byl člověk
hrající historickou roli, což jsme hned nepochopili. Po
prohlídce jsme si dali boršč za 3 dolary, byl to ale
docela hnus, pouze rozvařené zelí (fuj).
A pak konečně NP Elk, kde jsme ale
moc zvířátek neviděli, vzhledem k dusnému
počasí se moc nedivím. Nedaleko cesty byla malou chvilku
vidět losice a při jednom ze dvou kratších
špacírů jsme z dálkyviděli jednoho bizona. Bohužel
se mi posral teleobjektiv ZD 50-200, takže mám jenom jeho
výřez.
Poté jsme odjeli směr
Edmonton, kde jsme chtěli stavit v železničním museu na sever od
města. Bohužel bylo zavřeno, byť dle chytré knížky mělo v
létě fungovat denně:
Edmonton od letiště:
S mírným
zklamáním jsme dojeli do města a po chvilce
hledání se ubytovali v celkem slušném
hostelu Riverview. Ten byl v přestavbě z bývalého hotelu
Riverview Inn, takže místo kuchyně byla místnost kde bylo
v krabicích různé nádobí atd. Na pokoji
jsme měli dvě palandy, vlastní sociální
zařízení a navrch nocležníka z Pákistánu ha ha.
Večer jsme šli na malou večeři
do Subwaye a poté do hospody na pár piv á 5,45
dolarů. Cestou jsme opakovaně potkali hasičské auto v
plné rychlosti pádící ulicí.
Též jsme si všimli trolejového vedení,
takže jsme očekávali kdy pojede nějaký ten trolejbus a
ono nic. Po návratu domů jsem vyhledal, že provoz trolejbusů byl převeden na autobusy v květnu 2009 !
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V pondělí dopoledne
jsme byli na nádraží na předměstí vyměnit vouchery
za jízdenky a poté jsme šotoušili vlaky
nedaleko; bylo to fakt žrádlo, vše je větší
než u nás, délka nákladů byla snad 2km,velké byly i kamióny na mostě, odkud jsme fotili:
Po odevzdání vozu jsme
koupili celodenní jízdenku - ano, v Edmontonu funguje
dobře MHD a rozhodně to není nějaká socka, jak se občas o
severní emerice říká. Základem sítě
je LRT (ligh rapit trains, něco mezi tramvají a metrem) a
spousta autobusů.
Konečná jížní větve LRT South Capmus a terminál navazující dopravy:
Konečná jížní větve LRT South Capmus a terminál navazující dopravy:
Prozkoumali jsme město,
navštívili jsme i poněkud konzumní West Edmonton
Mall, vedle kterého je významný terminál
městské dopravy:
Pak jsme jeli zpět na most "High
level bridge" přes řeku "North Saskatchewan", ze kterého je
vidět nedaléká trať LRT. Po horní části
mostovky jezdí historická tramvaj, dolní
část je vyhražená pro silniční dopravu. Nedaleko se
nachází sídlo provinčního parlamentu.
Večer jsme šli spát
poměrně brzo, páč v úterý budeme vstávat
krátce po půl šesté, abychom stihli vlak Canadian s odjezdem v 7:37 do Vancouveru.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------V úterý jsme
jeli ráno autobusem č.12 k letišti a cca 700 m
pěšmo na nádraží, odkud nám jel v 7:37 vlak
Canadian do Vancouveru. Nádraží v Edmontonu je od roku
1998 vymístěno daleko od středu města (viz foto), protože v
té době byla zrušena trať společnosti Canadian National
vedoucí severním okrajem "downtownu".
(převzato z www.waymarking.com, svoje foto jsem někam zašantročil grrr)
Jízdenky jsme měli
zakoupené přes web viarail.com, po zaplacení kartou jsem
vytisnul voucher, za který jsme obdrželi včera bilety. Jeden
stál ještě přijatelných 210 dolarů - za ten
šotozážitek to jistě
stálo. Odbavení malinko připomíná leteckou
dopravu, velký bágl zřízenec odebere do
zavazadlového vozu.
Jízdní řád:
Bohužel chodník u budovy byl rozkopán, takže nešlo vyfotit čelo lokomotiv:
Vlak čítající
dvě silné lokomotivy a 18 vozů, z toho 3 obzírací,
2 vozy na sezení, 2 restaurační a 10 lůžkových vozů
odjel v deštivém ránu se zpožděním 10
minut.
Jízda to byla vskutku
epesní, většinu času jsme trávili ve
vyhlídkovém voze (Skyline car), který byl hned vedle našeho vozu k sezení:
Ze začátku jel Canadian
celkem rychle, až 110 km/h, ale jeho jízda byla občas
narušená křižováním na částečně
jednokolejné trati společnosti Canadian National, takže jsme na
příjezdu do Jasperu měli 30 minut zpoždění.
Nákladní vlaky, co jsme potkávali cestou byly opět
vskutku monstrózni. Po 4h jízdy za městem Hinton začal
stoupat do Skalistých hor a znatelně zpomalil. Z úseku Edmonton - Jasper:
Jak jsem psal, do Jasperu jsme
dorazili s půlhodinovou dotací a z hodiny a půl
trvající servisní pauzy nebyla pokrácena
ani minuta, takže odjezd opět +30. Vyjma doplnění paliva a vody
byla ke konci vlaku před poslední vůz doplněna
další dvě lůžka, takže vlak čítal 20 vozů.Z Jasperu:
Jízdní řád ale
skýtal dost rezervy, takže při průjezdu druhou zastávkou
jsme již byli "on-time".
Hodinu po odjezdu z Jasperu byla vidět i nejvyšší
hora Skalistých hor v Kanadě Mt. Robson (3954 mnm):
Do stanice u městečka Blue River (260
obyvatel) jsme přijeli s 20 minutovým náskokem. Sice je
to dle JŘ zastávka na znamení, ale dle průvodčího
bychom stejně čekali v následující výhybně
na křižování s nákladním vlakem, tak byla
vyhlášena 10 minutová pauza. Kdo hulil, nemusel
hulit v zákulisí ha ha. Dost cestujících to
využilo k protáhnutí a vyluftování. Odjezd
byl s náskokem 10 minut, což bylo v pořádku, páč
zájemce o cestování do valné většiny
zastávek na znamení se musí ohlasit 48
hodindopředu; není-li nikdo takový, vlak jede durch a
klidně dříve.
Za zastávkou Clearwater se
začalo stmívat a před Kamloops jsem již (na podmínky
dané vlakem) celkem pohodlně spal. Vyfasoval jsem totiž
polštář a přikrývku a měl jsem celou "dvojku" pro
sebe, tak to šlo.
Pokračování - druhá část