Část druhá - středa 17.6. až neděle 21.6.
(zakresleno s využítím mapy z vydavatelství RV Verlag)

Ve středu jsem se vzbudil do pošmurného deštivého rána chvíli před šestou hodinou. Vlak byl kousek za městečkem Hope a celou cestu až do Vancouveru jsme jeli podél řeky Fraser; na zastávkách na znamení Chilliwack a Abbotsford jsme nestavěli.


Počasí se ale postupně zlepšilo a do Vancouveru jsme dojeli v 8:45 s téměr hodinovým náskokem !!! Samotné přistavení k nástupišti nádraží Pacific Central byl zajímavý manévr - nejdřív byla úvratí nasunuta lůžková část a poté na protější kolej odstaven zbytek vlaku. Jinak je na tomto nádraží opravdu "fofr" - 3x týdně odjíždí Canadian do Toronta a každý den večer v 18 hodin Amtrak do Seattlu (od srpna má jezdit druhý pár ráno) - a to je vše !


Ubytovali jsme se v hostelu C&N Backpackers hned vedle nádraží a byla to tedy kůča ! Pokoj byl sice celkem velký, ale obsahoval pouze dvě palandy, jednu rozvrzanou židli a špinavé umyvadlo; sprchy a záchody (taky nic moc) byly daleko na chodbě. Tak jsme raději celý den trávili ve městě; přes noc byl s námi na pokoji jakýsi divný Dytrich z Británie ha ha.



V nedaleké čínské čtvrti jsme se stavili na oběd (malé nehodě se sójovou omáčkou se teď už jenom smějeme ha ha ha) a pak se šli podívat do parku Dr. Sun Yat Sen.






Poté jsme pokračovali do nedaleké "historické" čtvrti Gastown, která je asi nejvíc známá parními hodinami. Pískají každou čtvrthodinu a v celou hodinu násobně více:


Jinak tato část města nepatří zrovna mezí výstavní čtvrtě a bylo k vidění dost - asi nalitých či jinak omámených - týpků:





V ulicích Gastownu mě zaujal tento koráb silnic:


Pak jsme pokračovali k nádraží Waterfront, odkud jezdí příměstská doprava do Mission city a nechali se vyvézt na nedalekou vyhlídkovou věž zvanou Harbour centre.




Osobní soupravy dole jsou od příměstského vlaku West Coast expres. Ráno v pracovní den přijede z města Mission do Vancouveru 5 vlaků zhruba v půl hodinovém intervalu, pak zde až do pozdního odpoledne vegetí a opět zhruba každou půlhodinu od 16h postupně odjedou zpět do Mission. To je pak panečku proběh ha ha ha !




Vstupenka na věž platí celý den, tak jsme ji využili ještě jednou při soumraku. Nicméně do té doby bylo plno času a tak jsme šli podél vody do Stenleyho parku.




Nedaleko jsem si dal jedno piwko a protože na veřejnosti si pít alkohol nesmí, zamaskoval jsem to hnědým sáčkem - nikdo tak nemohl poznat co z něj upíjím ha ha ha:


U jezírka byla tato zvířena:








Pak jsme to střihli po hlavní obchodní třídě Robson street zpět do centra a poté po Burrard street ke stanovišti "vodního autobusu". To byla celkem malá loď zajišťující dopravu po zátoce zvané False Creek. Jeli jsme jím od Burrardova mostu s přestupem k Pacifickému nádraží, jízdné nám připadlo celkem drahé, asi 7 dolarů.


Po večeři jsme šli ještě jednou do centra a dali si vyhlídkové repete z věže Harbou centre. Soumrak a postupně se rozsvícející město byl nádherný.




Zpět jsme raději jeli nadzemní dráhou "Sky train" (pár stanic v centru je v podzemí), páč na ulicích okolo našeho bydlení bylo již při cestě tam poměrně "drsno", tak jsme nechtěli nic riskovat ha ha.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Ve čtvrtek po 10 hodině jsme se projeli Sky trainem na konec první zóny směrem na jihovýchod.


A poté zpět do centra do půjčovny Alamo - na druhou a podstatně delší část cesty vozem jsme měli opět ten samý typ. Před přejezdem po mostě Lions Gate Bridge do Severního Vancouveru jsme navštivili část Stanleyho parku, co jsme neviděli včera. Zajímavá byla sbírka totemů:




Severní Vancouver od majáku:


Lions Gate Bridge:


Tam jsme opakovaně přešli přes zajímavý provazový most cca 45 metrů nad řekou a dali si "kapesní" špacír. Známější a větší je nedaleký 70 metrů vysoký most Capilano, ale vstupné na něj je za 30 dolarů (!), což nám připadlo dost předražené a netřeba vidět oba obdobné mosty byť se liší výškou.



Poté jsme jeli do přístavu Tsawwassen a v 16:30 odpluli trajektem do Scharz Bay na ostrově Vancouver. Plavba trvala 1,5 hodiny a bylo na co koukat:






V 19 hodin jsme se ubytovali v motelu Drive Inn nedaleko Sidney, 3 lůžková "suita" se skládala ze 2 pokojů (single a twin) a dvou koupelen. Proti hostelu to byla sakra příjemná změna !


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V pátek 19.6. jsme ráno pokračovali do města Victoria, což je správní sídlo ostrova Vancouver. Zaparkovali jsme nedaleko nádražíčka, odkud denně vyjíždí vlak zvaný Malahat do Courtenay.


Pak jsme šli okolo bůčkového hotelu Empress k parlamentu, i patrový autobus a lá UK byl k vidění.




A okolo školy se zajímavým názvem jsme došli do parku na jížním okraji města.



V parku na pobřeží je a) pomník Terryho Foxe b) nultý kilometr transkanadská dálnice a za c) nejvyšší totem na světě (něco okolo 30 metrů):




Na oběd jsme zašli do korejské restaurace a jídlo bylo vskutku vynikající ! Pak jsme si dali na cca hodinu rozchod a já jsem měl možnost vychutnat houslový koncert v podání Darth Wadera ha ha ha:


Odpoledne jsme jeli do Port Renfrew, a to podél drsného pacifického pobřeží.



Ubytovali jsme se v B&B Soule Creek Lodge 2 km od Port Renfrew - a vyfasovali jsme jurtu ! Bylo to poněkud nezvyklé a fakt skvělé, vevnitř bylo veškeré pohodlí, mj. jedna óbr postel a jedna palanda. U zadní části byl přístavek se sprchou a záchodem - pardon, "washroom", neboť v Kanadě se neříká záchod, ale "umývací místnou", někdy dokonce "restroom" neboli odpočinková místnost ha ha.



Z terasy byl skvělý výhled do údolí směrem k Port Renfrew. To jsme museli náležitě ocenit s lahvinkou "Tulamorky".



Hlavní budovu, jurty i chatky chránila proti nezvaným návštěvníkův místní mínice.



Po západu slunce nastala "transcendentální" pohoda, všude byl klid a mír, vzduch byl jako v plicních lázních - to se pak spalo !


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V sobotu 20.6. jsme si po vydatné snídani dali menší špacít podél moře po Botanic loop trail. Žádného méďu jsme i přes četná upozornění neviděli ha ha.




Další cesta autem vedla přes kopce do městečka Lake Cowichan u stejnojmenného jezera. Sem kdysi vedla železnice z Dunacu a pár zajímavých míst nejenom na tělese bývalé dráhy jsme omrkli. V městečku Lake Cowichan:



Malé, ale prudké vodopády 20 km východně:


A nedaleký železniční most, dnes šmajdo/cyklo stezka:



Odpoledne jsme přijeli do města Duncan, kde právě končil trh. Město je známé mj. i spoustou totemů, které jsou umístěné na mnoha ulicích v centru. Jednou denně zde zastavuje pát vlaků Malahat, tak jsme si na něj posečkali. Vozbu zajišťuje samotný nebo dva spojené motorové vozy RDC vyrobené společností Budd.






Večer jsme dojeli do Port Alberni, kde jsme se ubytovali na dvě noci v motelu Blue Bird. To bylo asi nejlepší bydlení za celou dobu z hlediska poměru cena / výkon; měli jsme suitu skládající se ze dvou pokojů a malém kuchyňky celkem za 90 dolarů.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

V neděli 21.6. jsme jeli do druhé části národního parku Pacific Rim zvané Long Beach Unit, která se rozkládá mezi městy Ucluelet a Tofino. Cestou jsme jeli přes průsmyk okolo Sproak Lake a vodopádů na Kennedy river:



Za křižovatkou, kde se dělí silnice na Ucluelet a Tofino začíná národní park. Nejdřív jsme se stavili na malém kopci Radar Hill, pak si prohlédli město Tofino, kde jsme se stavili ve "Fish nad chips" bufíku na oběd, já jsem si dal smažené ústřice mňam mňam a poté pokačovali na další zajímavosti. Přehledná mapka NP:

(převzato z http://www.longbeachmaps.com/parks.html)

Radar Hill a výhled z něj:



Tofino:




Navštívili jsme postupně 5 (z Radar Hillem 6) kratších naučných stezek, zajímavé byli "rainforesty", kde bylo plno vysokých červených cedrů a Douglasových jedlí.

Schooner Cove trail:






Combers Beach trail:



Rainforest trail:






Shorepine Bog trail:



South Beach trail:




Maják nedaleko Uclueletu:




Ucluelet:



Do Port Alberni jsme dorazili okolo 20h a po pár piwech a troše i-netu jsme šli ve 23h na kutě. Po zavření očí se mi promítali obrázky z celého dne, paráda !