Část pátá - středa 1.7. až neděle 5.7.
Špacír přes Sentinel pass a Saddleback pass do Lake Luis, Banff a okolí, Canmore, Calgary a jedeme domů


(zakresleno s využitím mapy z www.pc.gc.ca)

Ve středu 1.7. vstáváme brzy v 7 hodin a jdeme na snídani. Na hostel jsme sice čekali lepší ceny, nicméně Buritos Huevos a káva "refill" (= opakovaně doplňovaná) za 13 dolárků byly vynikající. Na začátek špacíru u Moraine Lake (15 km od Lake Luise) se dostáváme v 9:10. Čeká nás trasa dlouhá 20 km s převýšením 1200 metrů vedoucí přes Sentinel pass (2610 mnm) a Saddleback pass (2340 mnm). Toto je druhá trasa popsaná v knize Nejkrásnější tůry světa, tak to jistě bude stát za to ! Sice všude čteme upozornění o minimálním počtu lidí ve skupině (čtyři) kvůli medvědům, ale vidíme dost "singles", tak snad naše tříčlená výletní skupinka bude dostačující. První část z Lake Moraine do Sentinel passu:







Na Sentinel passu jsme si dali na počest dobytí tohoto bodu velmi dobré piwko Asahi:


Nahoře v sedle byla i tato zvířena:





Druhá část suťovištěm do Paradise Valey a přes Annette Lake na Seddleback pass a k Lake Luis:









Stručně řečeno to byla nádhera (kniha nelhala), viděli jsme plno třítisícovek a hezké přírody okolo. Jinak autorem uváděné převýšení se nám zdálo větší, nejdřív jsme tipovali 1300 metrů, ale zpětně to vidíme jako malé "rybaření", bylo to asi těch 1200 metrů. V 17:10 přicházíme k Lake Luis a je nám docela nevolno z toho komerčního blivu okolo - obdobnou zkušenost popsal autor v knize o tůrách. Na křižovatce k Lake Moraine jde Pavel na stopa, aby dovezl auto zpět; autobusový pendl byl dle informací pracovníka v návštěvnickém centru zrušen pro nerentabilnost - aby také ne, když jezdil zadarmo, jsem si jist, že naprostá většina turistů jdoucích na tento či obdobné špacíry by pár dolarů zaplatila ! Já se Štěpánem jdeme pěšmo až do vsi, kam dorážíme v 18hodin. Únava je znát, ale bylo to fakt moc bezva !

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Čtvrtek 2.7.

(mapa převzata z www.exploreamerika.com)

Ráno je trochu znát únava z včerejšího šmajdu, ale nic velkého to není. Po snídani, na kterou jsem šel sám, jedeme z Lake Luis po staré silnici údolím Bowl valey. Na místě zvaném Morantův oblouk, které je pojmenované po známém fotografovi vlaků společnosti CP náhodou opět narážíme na vlak Rocky Mountaneer:



Poté pokračujeme do národního parku Kootenay, kde navštěvujeme Marble Canyon, Paint Pot a Vermillion pass. Všude jsou pozůstatky obrovských požárů z let 1968 a 2003. Díky tomu se naše názory na tento NP dost různí - Štěpán je spokojen, Pavel naopak nikoliv a já jsem spíš neutrální ... Marble Canyon:



Paint Pot:




Vermillion pass:



A naposledy přejedeme z Britské Kolumbie do Alberty a pokračujeme do Banffu. V dáli za vozem je vidět monstrózní Castle mountain:


Před hledáním noclehu ve městě Banff zajdeme na oběd na zvýhodněné menu do japonské restaurace Suriyaki(za 9,90). Posléze nalézáme slušné ubytování v podniku zvaném Driftwood Inn za 165 dolarů.


Máme dvě velké místnosti s třemi postelemi a veškerým zázemím. Odpoledne jedeme cca 15 km zpět do Johnsonova kaňonu, jde si dáváme menší špacír (2x3 km). Hlavní zajímavostí jsou dva vodopády:




Při cestě zpět vidíme po páté a naposledy medvěda a opelichaného muflona či co to bylo:



Po návratu do Banffu si v podvečerním městě dáváme rozchod, já si dám kratší omrk centra a koupím si jednu "šestku" jistě víte čeho ha ha.



------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pátek 3.7.

(zakresleno s využitím mapy z www.albertatourist.com)

Pro dnešní den byla původní úvaha o závěrečném středně dlouhém špacíru, nabízel se třeba okolo Mt.Edith (12 km), ale nakonec z toho sešlo (já jsem zájem měl ...). Tak jsme navštívili historické lázně "Cave and Basin National Historic Site of Canada", které od roku 1992 z ekonomických důvodů nefachčí:



Poté vyjeli lanovkou na Sulphur Mountain za 29 dolárků. Bylo to dost bůčkoidní, nahoře bylo plno turistů a já trochu litoval, že jsme raději nešli na špacír. Nicméně výhledy byly vynikající:






Pak jsme ještě chvilku oxidovali u nádraží, zda nepojede nějaké cargo (nejelo), přijel ale dálkový Greyhound z Calgary do Vancouveru. Osazenstvo bylo hlavně mladí lidé a pak pár "týpků":



V 16h jsme odjeli do Canmore. Tam jsme lehce prohlédli rádobycentrum, zajímavé byly turistické ukazatele vypadající stejně jako u nás a vyřazený školní autobus sloužící jako cukrárna:



Do 70 km vzdáleného Cochrane jsme dojeli zan 45 minut, toto městečko se nám zdálo vhodné k ubytování. Při příjezdy jsme viděli vlak čitající tři lokomotivy a pouhých 5 vozů:


A zde nastal kámen úrazu - nabízené ubytování se nám moc nepozdávalo, tak jsme jeli až na předměstí Calgary a nic nesehnali; po návratu do Cochrane bylo vše již obsazené, tak jsme museli jet zpět přes 60 km až skoro do Canmore, kde jsme konečně sehnali místo v Bighorn motelu. Máme dvoulůžkový pokoj s přístylkou za 151 dolarů, což sice jde, ale zbytečně najetých skoro 200 km nepotěší.


A důvod - v Calgary je největší slavnost roku, Stampede a všechny kapacity ve městě a okolí obvykle vyprodané. Snad to bude zítra lepší ...
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Sobota 4.7.
Tak a je tady poslední celý den v Kanadě ! Ráno jsme okolo 10 hodiny dojeli do Calgary a zde našli na předměstí celkem slušné ubytování v motelu Travelers Inn. V 10:20 jsme jeli do města, zaparkovali nedaleko věže a strávili v něm přes 6 hodin. Celé město a okolí žilo slavností Stampede:







Za cca 15 dolarů jsme vyjeli zdviží na vyhlídkovou věž Calgary Tower, která je vysoká 191 metrů. Vyhlídková část je ve výšce 172 metrů. Zajímavá je prosklená podlaha části obzírací plošiny, chvilku mi to dalo než jsem se odvážil na ni vstoupit ha ha.




Západním směrem byla vidět hradba Skalistých hor:


Obdobně jako v Edmontonu zde existuje síť LRT (zde zvaná C-train), ale narozdíl od něj vede centrem po povrchu, pro provoz je vyhrazena celá jedna ulice:



Pak jsme pokračovali "downtownem" na východ k museu Fort Calgary, kde jsme se spokoji s omrkem zvenčí.



O půl čtvrté jsme si dali na hodinku rozchod, ať se každý podívá tam kde ho to nejvíc zajímá. Já jsem scháněl nějakou šotoliteraturu a podíval se trochu severním směrem, kde byl mj. i turecký festival:


V 16:30 jsme odjeli omrknou Olympijský areál, který leží cca 15 km západně:



V chrámu konzumu na předměstí jsme nakoupili pár zajímavých věcí domů, jako je třeba javorový sirup, ve vedlejším Liquer storu pak kanadskou whiskey. Večer se pomalu chystáme na odlet, zítra dopoledne pojedeme jenom na letiště, vrátime auto a "finito". Venku přešla bouřka a pak nastala podvečerní pohoda.


------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neděle 5.7.
Tak a je to skoro vše ... Ráno jsme v pohodě dobalili věci, odjeli autem na letiště, kde jsme ho chvilku před 11 hodinou vrátili a po malém šmajdu po letišti se šli odbavit.




Já i Štěpán jsme se museli zout, páč křápa způsobila pískání detektoru, ale jinak bylo vše v pohodě. V dáli byl vidět downtown, tak jsem se v duchu rozloučil s touto zajímavou zemí, třeba se sem ještě někdy podívám. Odlet byl prakticky načas a díky kvalitnímu servisu na palubě byla cesta v rámci možností v pohodě.


Náš Airbus 340-300 chystající se k letu zpět do Evropy:


A dál už nic moc zajímavého - druhý den ráno jsme přistáli v 6:45 ve Frankfurtu a po 2 hodinách pokračovali směr Praha, kam jsme přiletěli v 9:30.

S průběhem této dovolené jsem byl moc spokojen, skoro vše klaplo podle plánu, nálada v partě byla pohodová, žádný stres a problémy !