Část čtvrtá - pátek 26.6. až úterý 30.6.
Valemount, Jasper national park, po Icefields Parkway do Yoho national park, Kicking horse pass a hodnotný špacír v Yoho
(zakresleno s využítím mapy z vydavatelství RV Verlag)
Tak je pátek 26.6. a dnes nás čeká polodení špacír na Swift. Před tím jsme ale ošotoušili zastávku Via skládající se pouze ze dvou cedulí. Jediná osobní doprava je pár vlaků Canadian, který zde 3x týdně zastavuje na znamení. Případní cestující se mají možnost schovat před nepohodou do nedalekého hotelu.
A pak hned projel další z dlouhých nákladů, bohužel proti slunci:
Což správným šotoušům nevadí ha ha:
Ve městečku jsme se stavili v obchodě s nářadím a domacími potřebami s cílem zakoupit obraný sprej proti medvědům. To se nedařilo tak rychle, páč paní mi rozumněla protipivní sprej, jelikož jsem blbě vyslovoval "bear" jako bír místo bér ha ha. Ale povedlo se a za 45 dolárků jsme dostali toto:
A pak jsme jeli vozem trochu do kopců a po zaparkování si dali hodnotný špacír na horu Swift vysokou 2534 mnm. Tam a zpět to bylo něco přes 10 km s převýšením 800 metrů. Za celou cestu tam a zpět trvající lehce přes 4 hodiny jsme potkali pouze dva lidi !
Další cesta vedla do Jasperu, cestou fotíme nejvyšší horu kanadských Skalistých hor Mt.Robson, který je vysoký 3954 mnm:
Kousek opodál vidíme další hodnotný nákladní vlak na dvojkolejném úseku mezi Jasperem a junctionem, kde se rozdvojuje trať do Kamloops a Prince George:
Před Jasperem přejíždíme z Britské Kolumbie do Alberty:
V Jasperu máme docela štěstí na ubytování, na to jak je to zde drahé (dle cen na webu) nacházíme krásnou 3 lůžkovou suitu v motelu Maligne Lodge za 165 dolarů.
Obyvatale městečka živí především dvě věci - železnice a turistický ruch. Dle průvodce Lonely Planet je na dráze zaměstnána polovina obyvatel, kam se hrabe MuN ha ha. Na nádraží stál bůčkovlak Rocky Mountaneer a dálkový šedý chrt:
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sobota 27.6.
(převzato z planetware.com)
Ráno jsme si trochu přispali (za ty peníze neberte to ha ha) a v 10:30 dojeli na parkoviště u dolní stanice "Jasper tramway". To ale není žádná tramvaj, nýbrž lanovka na skorovrchol Whistleru.Na vlastní vrchol je to sice pouhá hodinka špacíru, ale dle toho co jsme sledovali na něj dojde tak 1/3 lidí. Dolní a horní stanice:
Výhledy byly nádherné:
V údolí byl vidět celkem dlouhý vlak jedoucí na západ čítající 84 vozů:
U horní stanice lanovky oxidovala pozemní veverka (chipmunk) a nedaleko vrcholu byl svišť pohodář:
Cestou zpět jsme v polovině vzdálenosti mezi parkovištěm a Jasperem viděli samici jakési vysoké zvěře:
Pak jsme jeli na kratší špacír po "Maligne canyon". Na rozdíl od většiny jsme si jej prošli celý z dolní části k "top" zajímavosti nahoře, což byla strž 50 metrů hluboká s vodopodádem.
V 16h jedeme okolo Medicine lake:
K podstatně hezčímu Maligne lake, kde si dáme dietní špacír.
A pak jedeme zpět do Jasperu (44 km). Cestou vidíme další zvířátka, a to medvěda (po čtvrté); byl menší a trochu plachej, takže za chvilku to vzal poklusem do lesa:
A poté zase tu vysokou:
Na večeři jsem si skočil do Korejské restaurace (ano, i takové vymoženosti zde jsou) a dal si výbornou směs mořských potwor s rýží a k tomu tradiční salát "Kimči". Následný požár v puse jsem až do pozdního večera hasil "šestkou" (= šest třetinkovejch plechovek co se prodává v jednom balení) piv Canadian ha ha.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve neděli 28.6. odjíždíme z Jasperu okolo 10h a po Iceland Parkway (což je obzírací silnice přes NP Jasper a Banff) míříme směr Lake Luis. První zastávka je u Athabasca Falls. Vodopád je vysoký "pouze" 23 metrů, ale díky mohutnému průtoku působí monstrózně:
Počasí je podmračené, občas kápne, ale čím více na jih tím lépe.
Dále navštěvujeme další vodospády, a to Sunwapta Falls:
Nedaleko Stutfield Glacier:
Stoupáme do sedla Sunwapta:
Okolo 13h přijíždíme k "Columbia Icefield", což je asi největší atrakce na cestě.
Pak jedeme přes Sunwapta pass (2040 mnm):
Pokračujeme okolo Saskatchevan river crossing:
Další sedlo přes 2000 mnm je Bow pass:
A pod ním je hezké Bow lake:
Před Lake Luis uhýbáme na transkanadskou dálnici č.1 a po čtvrt hodině přijíždíme na Kickinghorse pass (průsmyk kopajícího koně) v národním parku Yoho. Zde vede hlavní trať společnosti CPR (= Canadian Pacific railway) do Vancouveru; k překonání výškového rozdílu využívá 2 spirálové tunely, takže vlak je vidět najednou i na třech místech ! Trať je bohužel silně zarostlá, výhled na koleje byť je silně propagovaný za moc nestojí, škoda ...
Ubytování nacházíme v městečku Field, kde objednáváme na 2 noci velký privát s veškerým vybavením za 160 dolárků na den:
Kousek od domu je vyhlídkové místo na stejnojmenou stanici, kde se to celkem hemží nákladními vlaky, páč se zde střídají strojvedoucí.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Pondělí 29.6.
(převzato z www.canadianrockies.net)
Dnes nás čeká hodnotný celodenní špacír v centru národního parku Yoho, který našel Pavel v knize "Nejkrásnější tůry světa". Ráno kupujeme trochu proviantu u benzínky a jedeme půl hodiny k Takkakaw Falls (ten si prohlédneme více zblízka na konci výletu), kde na parkovišti necháváme vůz. Čeká nás cca 21 km s převýšením 700 metrů. Cesta vede zpočátku prudce do kopce, po překonání 400 výškových metrů končí hlavní stoupák. Poté se jde po hranici sněhu pod horami Prezident a Víceprezident, občas bylo nutné překonávat sněhové jazyky. Druhá polovina špacíru vedla sestupem k chatě u Little Yoho River a pak údolím řeky Yoho ke "smějícímu se" vodopádu a konečně zpět k Takakkav Falls. Vzhledem k focení a filmování nám to trvalo 7 hodin, cestou jsme potkali 8 lidí, z toho 3 členou skupinku Čechů ! Počasí nám přálo, výhledy byly nádherné, prostě paráda !:
Cestou jsme viděli následující zvířátka:
Lesní myš:
Veverku:
Sysla 1:
Sysla 2:
A sysla 3:
Do městečka Field jsme přijeli večer po 18 hodině. U centra obce vzdálené 50 metrů od našeho domu je bývalá vodárenská věž:
Vedle jsou lavičky s výhledem na nádraží s podvečerním provozem:
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
V uterý 30.6. odjíždíme z Fieldu opět okolo 10h a po 5 minutách jízdy zastavujeme a fotíme charterový bůčkovlak Rocky Mountaneer:
U nedalekého kempu Cathedral lodge zaparkujeme a jdeme se pěšmo podívat na železnici v oblasti průsmyku Kopajícího koně. Dojdeme až k hornímu tunelu, ale nic nejede a cestou alespoň vyfotíme zbytky parní úzkorozchodné lokomotivy, která sloužila na drážkách při výstavbě tunelů okolo 1908.
Jak jsem psal, nahoře jsme vlak neviděli, tak alespoň jeden svišť:
A medvědí hovno ha ha ha:
Při cestě zpět nedaleko dálničního nadjezdu jsme konečně na jedno cargo narazili, ale na nic moc místě:
Vexle byla (logicky) zamčená ha ha:
Ve 13h odjíždíme do nedalekého Lake Luis, kde se chceme ubytovat. Vše je drahé od stupně středně až po velice, takže nakonec bereme za vděk hostelem nedaleko hlavní trati CPR. Pokoj je sice čistý, ale dost malý, takže se na něm dlouho nezdržujeme a jdeme ven. Kousek od hostelu:
Nádražní budova slouží jako restaurace:
Odpoledne se jedeme podívat k Lake Luis - jezeru jako takovému, které je vzdálené cca 5 km. Na břehu stojí hotel, který postravila železniční společnost CPR a je to tam strašný bůčkov. Jdeme až na konec jezera a zpět, celkem cca hodinu a půl.
Večer jdeme spát poměrně brzo, a to o půl desáté, páč ve středu máme v plánu další hodnotný špacírgang, ale o tom již páté pokračování.