Posádka chystá věci k přistání:
Poté jdeme zpět ko kajuty a dle pokynů vyčkáváme příchod japonských celníků. Prohlídka byla naprosto v
pohodě, podívali se na pár věcí a trochu s námi pokonverzovali o naší zemi. Poté jdeme do sálu kde včera
byla hudba a čekáme přes půl hodiny na pasové odbavení. Opět v pohodě a konečně můžeme opustit loď. Cestou z
přístavu, který nás docela překvapil svojí spartánskou výbavou, nás u vrat ven ještě zastavuje jeden
uniformovaný japonec a ptá se nás na důvod návštěvy. Tak mu povíme co všechno máme v planu, zapíše si to a
popřeje nám hezký pobyt.
Nádraží je vzdálené od přístavu necelých 15 minut pomalé chůze. Kupujeme si za 800 jenů (cca 125 Kč)
jízdenky do Kanazawy, kde si vyzvedneme sedmidenní JR pass. Ten umožňuje zahraničním návštěvníkům neomezené
cestování po dobu 7,14 nebo 21 dní prakticky po celé síti japonských železnic. Více informaci je třeba
zde .
Pro vyhledávání spojení doporučuji
Hyperdii. Tabulkové jízdní řády vysokorychlostních vlaků Tokyo-
Hakata ve formátu pdf jsou
zde.
Oproti Vladivostoku se čas "vrátil" o dvě hodiny, tak jsme díky tomu propásli jeden vlak. Nevadí, jdu se
podívat do městečka a v malém krámku si kupuji pár pochutin k obědu včetně výborného piva Asahi. Majitelé se
mně ptají odkud jsem a moje odpověď je dle výrazu ohromila. Moc čecháčků k nim asi nezavítá ha ha. Po 12
hodině odjíždíme.
Dvoudílná motorová jednotka nás veze 13 minut do stanice Takaoka, kde je přestup na panťák do Kanazawy. Tam
dorážíme po 40 minutách jízdy a jdeme vyměnit voucher za JR rail pass. Mladý zaměstnanec hovořící celkem
dobře anglicky vše zvládá rychle všetně vydání místenek (nepovinné), takže stíháme exress Shiragasi 10 ve
13:45 do stanice Maibara (příj. 15:45), kde přestoupíme na vysokorychlostní vlak Hikari 422 do Tokya
(příj.18:10). Přestup byl celkem fofr, tak jsem ani nestihl vyfotit jednotku řady 300, ale neva bude další
příležitost. Vzdálenost Maibara - Tokyo (Shinagawa) je 439 km a expres Hikari ji ujede za 2h 8minut
průměrnou rychlostí 206 km/h, Vmax = 270 km/h.
Japonské vlaky jsou známé svou přesností, ale ve stanici Nagoya je problém se zabezpečovacím zařízením,
takže stojíme několik minut před ní a získáváme tak zpoždění 7 minut, které stáhneme na 3 minuty v Tokyu. U
stanice Mishima dávám pozor zda nebude vidět hora Fuji, na kterou máme v plánu výstup za 3 dny, ale bohužel.
V Shinagavě vystupujeme a jedeme okružní linkou "Yamanote" na stanici Shinjuku. Za 8 minut pěší chůze je náš
hotel Shirakawago, kde máme zamluvené 2 noci. Cena 12000 jenů (2000 Kč) za pokoj není sice nízká, ale jsme v
centru čtvrtě, pokoj je prostrorný včetně dvou velkých postelí a pohovky a u recepce je k dispozici
internetové počitadlo s tiskárnou. Toho později využívám k zabookování následujících 2 nocí v hotelu Station
Inn v městečku Kawaguci u stejnojmenného jezera nedaleho hory Fuji.
K dispozici máme i překný župánek zvaný Jukata ha ha:
Po zabydlení se jdeme podívat po okolí:
Na pozdní večeři jdeme na suši a podobné pokrmy do nedaleké restaurace. Vše je čerstvé, jednotlivé porce
připravují kuchaři "on-line" a vy si vybíráte nač máte chuť s pojízdného pásu okolo. Jídlo je vynikající,
jednotlivá barva talířků znamená cenu za pokrm, při placení se vše u kasy u východu sečte a s velkým
klaněním obsluhy i kasírky odcházíme. Za 6 talířků společně s pivem tam nechávám asi 1500 jeníků (cca 250 Kč)
, BJ to měl o něco levnější.
Chvíli ještě sledujeme pouliční ruch, neboť čtvrť Shinjuku je známá jako zábavní kde je plno heren Pačinka a
různých klubů, nicméně únava po plavbě z Ruska je znát a tak i když je venku živo, spokojeni s plným bojlerem
usínáme.
Další den
Předchozí den
Zpět na stránku Dovolená 2008 - Rusko, Japonsko a Korea v červnu a červenci
Zpět na hlavní stránku
