2.den (10.6 úterý)

Ráno vstávám trochu dřív a tak si necelou hodinu čtu hodnotnou novelu ze sbírky sci-fi povídek. V půl desáté jedeme metrem do centra na stanici stanici "Biblioteka imeni V.I.Lenina"

Odtud jdeme ke Kremlu ke Kutafjské baště, o případné návštěvě se domluvíme na zítra.

Parkem, kde je mimochodem socha medvěda chystající se dát pohlavek lišce, pokračujeme k hrobu neznámého vojína.

Na něm plane věčný oheň a opodál stojí čestná stráž:

U východu z parku je mj. McDonalds a pak Revoluční náměstí s pomníkem maršála Žukova:

A naproti je řada kadibudek:

Iverskou bránou jdeme na Rudé náměstí - upřímně řečeno jsem čekal že bude větší, páč z vojenských přehlídek v debiloskopu působilo mnohem monumentálnějším dojmem.

Počasí je parádní, dopoledne je sice trochu chlad, že se hodí lehká bunda, ale odpoledne je jí netřeba.

Naproti mauzoleu se staví velké podium, jelikož za 2 dny je oslava sovětské státnosti. Náměstí celkově působí docela hezky, ale stále mám pocit určité socialistické atmosféry. Jdeme se podívat do Gumu, z něhož se stal nikoliv "obchoďák pro všechen lid", ale chrám konzumu s hódně drahým zbožím. Od Kremlu jdeme Nikolskojou ulicí k bývalé vyšetřovací budově KGB "Lubjanka". Doporučené čtení pro poznání toho, co se zde dělo za hrůzy je třeba Souostroví Gulag od Alexandra Solženicyna.

Dle průvodce zde má být museum KGB, ale buď hledáme blbě nebo tam již není. BJ si alespoň fotí zblízka vůz jakéhosi potentáta u sousední Dumy, nicméně ochranka jej čapne a donutí snímek smazat. Pak jdeme Lubjanskym projezdem a ulicí Varvarka na Moskvoreckyj most, pod nímž teče řeka Moskva.

V dáli je vidět jakýsi hezký chrám; na pobřežní víceproudé silnici je pěkný fofr a jezdí tam jedno auto za druhým.

Okolo námořní akademie pokračujeme k jednomu ze "Stalinových mrakodrapů", a to k obytnému domu vysokému 176 metrů na Kotělničeským nábřeží. Vlastní stavba nepůsbobí zle, ale při představě co se dělo v době jejího budování mne lehce zamrazí.

Přes Ustynský most jdeme Sadovničeskym projezdem na stanici metra Novokuzněckaja. Zhruba v jednu hodinu odpoledne se vracíme na hotel na krátký odpočinek. Okolo 3 hodiny jedeme opět do centra, tentokrát zkusíme "prigorodnyj pojezd" co jezdí na Savelovské nádraží.

Jízdenka stojí stejně jako metro (16 rublů), jízdní řád je celkem hustý, do hodiny jede několik vlaků. Vlastní okolí zastávky vypadá trochu unaveně, všlijaké krámky primárně s alkoholem přitahují divné týpky, kterých tu naštěstí teď moc není. Po patnácti minutách jízdy poloprázdnou elektrickou jednotkou přijíždíme na konečnou.

Trochu se porozhlédneme po okolí, je zde dost posedávajících a pivo popíjejích lidí. Nedaleko je několik dalších "Stalinových mrakodrapů", a to ministerstvo zahraničí:

A hotel Ukrajina:

Z jeho nejvyšího poschodí má být veřejně přístupná vyhlídka, ale hotel je v rekonstrukci. Z Kutuzovského prospektu jdeme přes most na ulici Nový Arbat, která po 3 kilometrech končí v centru nedaleko Kremlu. Cestou si dáváme pivko a tzv. sendvič, trochu podivnou zapečenou úzkou hmotu s náplní.

Mimochodem dost často je k mání Kozel nebo Staropramen, protože se zde licenčně vaří. Mezi paneláky je vidět i tento kostelík:

Ke Kremlu dorážíme v 7hodin večer, po chvilce váhání se rozhodujeme počkat na pozdní večer po západu slunce, takže si koupíme pár piv (zase ha ha) a jdeme si sednout do parku, který je plný lidí užívajících si sluného večera.

Po cca půlhodině lenošení a okounění se jdeme podívat do ulice Kamergerskyj pereulok, kde mají být cenově příznivé restaurace, hraje zde i několik pouličních muzikantů různé kvality.

No žádná láce to není, takže jdeme zpět na Revoluční náměstí, kde je několik rychlojídelních stánků. Na večeři si kupuju Bavorský sendvič, což je větší houska s jakousi flaxou a tatarkou (snad se neposeru ha ha). Nedaleko je plno laviček, tak se tam usadíme a čekáme na soumrak. Jakási pochybná ženská (ač bylo teplo, byla nabalená jak v zimě) mi vnucuje podivné obrázky, které jsou údajně cenné a chce za to jen 20 rublů. Mluví obstojně anglicky a tvrdí, že byla i v naší republice. Poté co začne kouřit jí povím, že má-li na cigarety, jistě má dost peněz a pakuju se kousek dál. Konečně se začínají rozsvícet domy a památky okolo, jdeme se tedy podívat přes Rudé náměstí k řece a cestou pořizujeme snímky večerního města.

V cca 22:22 (ha ha) jdeme na metro na stanici Revoluční náměstí, i v tento pozdní čas je celkem zájem o přepravu.

Po jedenácté hodině vystupujeme na Vladykinu. Okolí působí trochu strašidelně, cesta mezi bytovkama je nevalně osvícená pro hustý porost, takže jsem rád že jsme konečně na hotelu.